Václav Havel o náději

Protože dneska to je to, co je nejdůležitejší.

saminana

Nejdřív bych měl asi říct, že naději, o níž dost často přemýšlím (zvlášť v situacích obzvlášť beznadějných, jako například ve vězení), chápu především, původně a hlavně jako stav ducha, nikoli stav světa. Naději v sobě prostě máme, nebo nemáme, je rozměrem naší duše a není ve své podstatě závislá na nějakých pozorováních světa či odhadech situace. Naděje není prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce, přesahující svět bezprostředně žitého a zakotvení kdesi dál, za jeho hranicemi.

Mírou naděje v tomto hlubokém a silném smyslu není míra našeho rozveselení z dobrého běhu věcí a naší vůle se investovat do podniků viditelně mířících k blízkému úspěchu, ale spíš míra naší schopnosti usilovat o něco proto, že to je dobré, a nikoli pouze proto, že to má zajištěn úspěch. Čím nepříznivější je situace, v níž svou naději osvědčujeme, tím hlubší tatonaděje je.Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale…

Ursprünglichen Post anzeigen 69 weitere Wörter

Advertisements

Nous pouvons apprendre beaucoup les uns des autres

Aurélie Sterntau

fusionné

À travers toutes les frontières, nous sommes dans un processus d’apprentissage constant.
S’écouter les uns les autres mettrait probablement fin à plus de guerres que de se tirer dessus.

Wir können viel voneinander lernen.
Über alle Grenzen hinweg, befinden wir uns in einem steten Lernprozess.
Einander zuhören würde wohl mehr Kriege enden lassen, als aufeinander zu schießen.

Ursprünglichen Post anzeigen