V posledním textu jsem psala o tom, kolik mě demonstrace na Letné inspirovala, kolik naděje mi dalo vidět tolik lidí, kterým není lhostejná budoucnost demokracie.
Bohužel jsem se ale seznámila s názorem, že prý demonstrace byla nedemokratická, protože prý se protestovalo proti výsledkům voleb. Nejdřív to bylo spíš obecné téma veřejné diskuse, ale když jsem to četla i v konverzaci s kamarádem, už mě to neopouštělo a začala jsem o tom přemýšlet. Já s takovou argumentaci nemůžu souhlasit. Důvody jsou hlavně dva:
- Právo na artikulaci kritiky současné vlády – a to i když je demokraticky zvolená – je naopak základ demokracie, která je mnohem víc než jen pouhá vláda většiny
- Redukce požadavků a důvodů demonstrantů na nesouhlas s volbami nevystihne to, co je nejpodstatnější, a proto je zavádějící
Pro mě ta demonstrace znamená jeden z nejpodstatnějších aspektu v demokracie: právo na artikulaci vlastního názoru a kritiku současných poměrů.
Liberální demokracie zahrnuje spoustu aspektů. Dává občanům spoustu práv, ale patří k ní i povinnosti. Je mnohem víc než jen vláda lidu, tedy vláda většiny. Demokratická kultura obsahuje například i dělbu moci nebo ochranu práv menšin. A základní roli v ní má i opozice. A ta může být v parlamentu ale i mimo ně, třeba ve občanské společnosti. Její úkol je například pozorovat práce demokraticky zvolené vlády, kritizovat ji a případně v druhém kroku nabízet alternativy.
To, že vláda je výsledek demokratických voleb, neznamená, že nesmí být kritizovaná. Znamená to, že dostala od občanů úkol vést tuto zemi. A občany ji mohou kritizovat, pokud si myslí, že ten úkol nesplní, nebo pokud (už) si nezaslouží jejich důvěru. A to je legitimní prvek demokracie.
Když naopak neuznáme to právo s pretextem, že to je nedemokratické, může to být velmi nebezpečné. Znamenalo by to, že se demokracie od vlády ve prospěch všech transformuje k vládě většiny, tedy těch, co ve volbách získali většinu. A všichni, co nesouhlasí s tím, co a jak ta vláda rozhoduje, ať mlčí, všechno bez komentáře snáší a čekají do dalších voleb. Jestli další volby vůbec budou. Nezapomínáme, že vítězství ve demokratických volbách může i vyústit v diktatuře. První příklad, který mě napadne, je Hitler, který byl taky demokraticky zvolen. A jak to dopadlo s demokracii, s právy menšin, s opozici, je zřejmé. To samozřejmě neznamená, že v každém případě musí zrovna dojít k převratu k diktatuře. Často zneužívání moci probíhá mnohem subtilněji. Hitlerovo převzetí mocí by nám ale mělo sloužit jako varování před tím, že pokud spíme v demokracii, nebo zanedbáváme některé aspekty demokratické kultury, je rychle možné, že se probudíme v diktatuře.
K demokratické kultuře samozřejmě patři i respekt k druhým a jejich názorům, i v případě, že se od našeho liší. Proto respektuji i voliče hnutí ANO. Uznávám, že je volební program této strany oslovil víc než ty ostatních stran. A to ukazuje i na nedostatek tzv. demokratických stran. Já jsem první, kdo říká, že vedle demonstrace proti Andreji Babišovi je nutné i posílit alternativy, co osloví voliče. Kritika je důležitá, ale sama problém neřeší. Aby se problémy ve společnosti dlouhodobě řešily, je naopak nutné nabízet alternativy, které jsou věrohodné a dotýkají se existujících problémů a starosti voličů. A ty zatím, jak se zdá nejlíp vystihlo právě Babišovo ANO.
Proto ani tak moc nezáleží na tom, co politicky nabízí ANO, nebo proč zrovna vyhrálo volby, spíš o tom, jak jeho šéf zneužívá důvěru občanů, kterou dostal tím, že jeho strana vyhrála volby. Andrej Babiš není kritizován za to, že vyhrál volby, ale protože otevřeně podpírá základní hodnoty demokracie. To dělá například tím, že nerespektuje své politické oponenty. Navíc ve své knize navrhuje opatření, které by oslabily do značné míry dělbu moci. Největším nebezpečím jsou ovšem jeho střety zájmu, a těch je na víc úrovních: je zároveň předseda vlády, podnikatel, trestně stíhaný, majitel velkého množství medií. Krátce řečeno: Andrej Babiš zneužívá svůj demokraticky dany mandát ve vlastní prospěch. Akumuluje taky moc a tím škodí fungování demokracie v Česku. Riskuje se proto, že se liberální demokracie promění v iliberální, a odtud cesta k diktatuře už není dlouhá.
Ale nemusí dorazit tak daleko. A proto demonstrace jako na Letné jsou důležité, protože ukazují, že demokratická opozice stále existuje. A pokud to Babiše nenutí k demisi, tak aspoň vidí, že nemůže dělat cokoliv bez ohlasu.
Já jsem na Letné nemohla být. Ale už jen sledování přes internetu bylo dojemné. Najednou bylo vidět tolik lidí, kterým zaleží na hodnotách blízkých i mně, na základu demokracie. Jsou to lidé, kteří už nemlčí a dávají najevo svůj nesouhlas. Dává mi to naději, že už nebudeme dál jen v panice nebo v lhostejnosti pozorovat zánik liberální demokracie v Česku, ale naopak se podílet na její obrození.
13.9.2019
♥
P.S. Náhoda chtěla, že právě v den, když jsem začala psát tento text, který měl původně vznikat už v červenci, byl potvrzeno, že bylo zastaveno stíhaní Babiše za Čapí hnízdo. Rozhodla jsem, že ponechám text v originální formě, protože nic neztratil ze svého významu, naopak.
♥
P.P.S. Včera byla další demonstrace na Letné a dneska je 17. listopad, známý taky jako Den boje za svobodu a demokracii. Kdy jinak než dneska by byl správný okamžik, ve kterém konečně dokončím tenhle článek o demonstraci na Letné a podstatě demokracie?
saminana 